DEMISE
ŠAVLOZUBÁ BREBERKA
<savlozuba.breberka@centrum.cz>
16.12.2000

Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka. Rozhodla jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého dítěte. Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace. Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků. Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože se můžou sníst. Chci v létě ležet ve stínu velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu. Chci se vrátit do časů, kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, protože jsem nevěděla, co všechno nevím a bylo mi to fuk. Uměla jsem jenom být šťastná v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat. Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří. Chci věřit, že je všechno možné. Chci zapomenout na složitosti života a zase žasnout nad maličkostmi. Zase chci žít jednoduše. Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papírů, špatných zpráv, starosti jak přežít do výplaty, pomluv, nemoci a ztráty milovaných lidí. Chci věřit v lásku na první pohled, moc úsměvu, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, představivosti a stavění sněhuláka. Takže tady je šeková knížka, klíče od auta, kreditky a formulář na daňové přiznání. Oficiálně rezignuji na dospělost. A jestli do toho chceš jit se mnou, musíš si mě nejdřív chytit. PLESK! Máš babu...


Dr. Halifax: Jasně, vítej mezi náma! Foxi, PLESK! Máš babu, vole.
ing. Fox: Tak jo, PLESK! Teď máš zase babu ty. Jo a voplatky se nepečou - VOLE.
Dr. Halifax: Hovno vole, na voplatky ti peču, ne že se nepečou, PLESK, máš babu ty i Roman. Že jo Romane?