DEPRESIVNÍ BÁSNĚ
VANSIK
<mvansa@seznam.cz>
2.2.2001

I.
Opaluji se v kamenné kráse měst
jen tuším zítřek
pohladí mě slova a jaro
odplouvá chytat čas do noci dalšího dne.

Chytám se za srdce ze zmatku
pocitu a písně složené je.
Je to jako sen
o krásné měsíční noci uprostřed června...

II.
Pot stéká po tváři
kapka se rozesela po papíru
zbude jenom můj žal a stesk
a trošičku soli
tak je to smutné
a tak to bolí.

III.
Koleje vedoucí do nekončící
tmy
setkávají se v nicotě
okamžik, láska, sny
hebká ruka co se tě dotýká
jak odraz motýla na řece nad jezem.
Je to jen život,
je to jen hlídka o půlnoci
a marné volání.

IV.
Proč jako uklidňující lék
    - přišlo mi -
když včera spatřil jsem holuba
přede mnou,
a za ním jestřába, co jedinou
ranou mého srdce mu ukončil
život?

V.
Žárovka jednou dvakrát blikla
a už se opírám do bolesti
už se mi zase zdá
že neprší voda jen stesk
že vše je pode mnou
a jinak zpěvy pohřební
linou se vzduchem
a zní a zní a zní...

VI.
Jenom ze strachu koušu se do rtů
až první krev ochutnám, bude líp.
Tam kde je bolest snad i naděje,
že po červené kapce syté
můj blázen se může zasmáti
a aby nebylo to divné
má ústa zase plakati.

VII.
Poslední popel z cigarety
jsem smetl ze stolu
napil se na další ráno
v ohni se svíjel, plakal jsem
a byl jsem pocit z nekonečna
věčný.
Co stalo se? Co stalo se?
To jen jsem o hodinu starší.
To jenom uběh další den.

VIII.
Už mám vyplakané oči
už jenom zírám do prázdných dnů
hodiny zpité do němoty
a čas bije jako srdce
jako srdce všech mých mrtvých snů,
a do duše se vplétá žal
vnímám jen sebe a bdění
a pořád dál
a pořád dál
a v jednom kuse až do setmění.

BÁSNIČKY Z DEPRESE

psáno v pekle v červnu až srpnu 2000


Dr. Halifax: Ty vole, ty vole, já se jdu picnout.
ing. Fox: Kluku, ty se lepšíš - to je tou změnou prostředí. Řikám ti, VYSER se na práva a pojď makat k nám!