KYSLÍK
STROPAŘ
<srbeny.stropar@centrum.cz>
8.11.2000

Znáte to, je blbé, že o tom samozřejmém musím mluvit, ale nějak se začít musí.
"Jé, dlouho jsme se neviděli, nepůjdeme do hospody?"
"Nebyli jsme minulý týden?"
"A není to jedno, no, ale jdou nějaký mí kámoši, jestli ti to nevadí?"
"Mám žízeň."
Prima, sice méně oblíbený stůl, ale je nás hodně. Samé tváře plné úsměvů, skvěle doplněno cigaretkou a zářícím desetistupňovým pivem. Čím víc se pozdilo, tím víc všichni začali mizet, i když jsem nechápal proč. Co je ještě čeká? Taky bych si dal kus něčeho pozitivního. No tak sem tam zůstal já (žába na prameni) a jedna dívka z toho žádaného spolku cizích lidí. Určitě chcete vědět jak vypadala, proto vám to řeknu neurčitě, byla mladá a šlo to.
Zapálil jsem si dýmku (můj styl a hlavně je to důstojné. Některé na to jedou, myslím) a snažil se dým vyfukovat co nejdál od ní, abych nezdržoval v jejím výkladu (hlavně, že nemusím mluvit já). Najednou se naklonila a zavětřila: "Ty máš problémy?"
"Co prosím?"
"No máš problémy, viď?"
"Myslím, ne vím, že ti do toho nic, vůbec nic není."
Odvětila mi ukázkovým fakáčem, ne, byl to fakáč jak každý jiný. Foukl jsem na něj. Ukázala ukazováček, stiskl sem ji obě ruce a foukl na všechny prsty, jako při narozkách na svíčky.
"Jasně ty nemáš holku."
"Sexualita je tajemná věc," snažil jsem se zapůsobit intelektuálně.
"Jde to."
"Jde to?" Stejně jsem nechápal jak to dělá.
Zula se a položila mi nohu na stehno.
"Vyhrálas."
"Co?"
"Nemám holku."
"Proč?"
"Jsou mimo, já jsem mimo, nebe je modrý a záleží na tom?"
"Chtěl bys?"
"Duše to chce."
"Jo, táhne to z tebe."
Začali jsme probírat spoustu věcí a zjistili kolik toho máme společného.
"Dobrou noc," políbila mě. Už asi nebudu moc foukat, nemám kyslík.
Ráno jsem se probudil, něčím jsem páchnul? Voněl? Aha, láska.


Dr. Halifax: Tahle je fajn, líbí se mi ta úplně poslední věta.
ing. Fox: Stropaři, kamaráde, tak tohle ti nevěřim. Takhle jednoduchý to neni ani v polský pohádce. Ta holka byla kluk, na to vem jed.