PŮLNOČNÍ SODA
STROPAŘ
<srbeny.stropar@centrum.cz>
8.11.2000

Co dělá mladý člověk? Ať už je to intoš nebo ne, snaží se většinou vmísit mezi lidi a když už nemůže do nějaké skupiny patřit a je dost úchylný jako já, tak NĚKDY ty skupiny alespoň pozoruje. No a ten večer to byl zrovna můj případ.
Byl jsem sám, chtěl jsem být sám, ale přesto mě bavilo sedět v hospodě a pozorovat skupinku tří lidí. Dvě holky a jeden kluk. Ten s jednou z nich, myslím, že to byla ta napravo, vesele (tak už to u mladých bývá) dával panáky tequilly. Jejich kámoška nasávala bechera. A právě tu jsem začal hypnotizovat. Proč ji? Je to jasný - trhala partu a navíc - "českým alkoholem".
Po půl hodině ke mně naštvaně přišla: "Co to sakra děláš?"
"Ahoj já jsem Jenda." Snažil jsem se jí rozhodit.
"Ahoj, Petra." Hurá, povedlo se.
"Můžeš mi prosím tě říct, proč na mě pořád koukáš?"
"Neboj, nejsem úchylák." Rychleji vole, nudíš. "Už jsi někdy pila sama v hospodě?" Soucit.
"Co?" Pozor - opatrně!
"Mohl bych si k vám přisednout?"
"Počkej zeptám se."
Byl jsem na sebe v tu chvíli hrdý, nebyl jsem vůbec rudý a ta drzost. Honzíku, ty ses rozjel. Proč mě vlastně vůbec poslouchala, vždyť já i moji kamarádi by někoho takového vyfakovali. No možná Jarča nebo ne... ŽENSKÝ... mnoho otázek.
Hele mává. Vole vem pití a mazej. Petra nás představila. No to mě ale dostala! Už jsem se bál, že to budu muset zvládnout sám! Uff, o stres míň... ty ženský! Kluk byl Petr, jak příznačné, a pravá holka byla Terka. Tequillový frája kváknul: "Co piješ?" (nemám rád frájy, vlastně žádnýho kluka se dvěma pěknýma holkama).
"Kafe."
"A to čirý vedle?"
"Sodovka." Holky se zasmály. ABSŤÁK. Proč ne.
Přišel číšník. Objednali si další rundu. Bavili jsme se, nedivte se, myslím že s tou sodovkou v krvi jsem vyhrál v opilosti. Asi proto se mi už po třetí zastávce číšníka nesnažili nic vnutit ani objednat. Pak přišel zlom, na který jsem čekal. Přišla zavíračka. Normálně bych nadával nebo přemýšlel kam jít dál, ale dnes se mi to náramně šiklo. Vyšli jsme ven a rozdělili na skupinky podle alkoholu v krvi. Petra Petra a já Terku. Koho jiného než tu přiopilou slečnu v černém, co seděla napravo. Podle občanky se mi jí podařilo dostat domů. V té chvíli jsem si také všiml, že je o čtyři roky starší. Odemkla barák.
"Honzíku pudeš dál?" Byl jsem polichocen. V té chvíli mi šrotovalo - udělej něco, udělej, udělej!!!"
"Terko ve kterém patře bydlíš?"
"V prvním." Vzal jsem ji do náručí (ještě, že posiluji) a vynesl ke dveřím, odemkla. Držím se zásady, když sama neotevře, pomoz ji a uteč. Byl to krásný 2+1. Snažil jsem se být romantický, s podnapilou holkou. Honziku jsi tu po své vůli, po své vůli. To jsem si ještě třikrát zopakoval a pohoda.
Ani jsem nemusel prosit o masáž zad a náležitě se mi odměnila. Myslím, že svůj orgasmus po tolika panácích ani nečekala. Usnula jako špalek.
Ráno jsem se vplížil do kuchyně a nalil si betona. Terka se vyplížila s tupým ranním obličejem. Pootevřela ústa a tiše vyloudila: "Co to máš?"
"Beton."
"Ty nejsi absťák?"
"Ne - já sem uvědomělý."
"UVĚDOMĚLÝ."


Dr. Halifax: Milý stropaři, je opravdu moc dobře, že máme tak uvědomělého čtenáře, ale. Ale, ale. Musel jsem to po Tobě poopravit. Člověče, ty nevíš k čemu jsou čárky. Hele, někdy ti tam dělaly takovej brajgl, že věta úplně ztrácela smysl. Jednou jich bylo moc, jednou tam nebyly vůbec. Chápu - to je taková múza, nápad tě chytne a sjedeš to jedním dechem. Zkus to ale po sobě přečíst a opravit, než to pošleš. A bacha na JSEM, je tam toho ááž moc. Míchej to třeba s přítomným časem. A do tý hospody, kde si zbalil tu černovlasou, někdy určitě zajdem.
ing. Fox: A na mně je zase, abych se k tomu vtipně vyjádřil. Ehm.., ty kluku ušatá, ty nepíšeš o ničem jiným než o chlastu a sexu. S vyřešením tvémho komplexu ti určitě pomůže sezení v poradně J. Nikodýma.